Pelyněk a jeho účinky
Artemisia absinthium
Pelyněk pravý patří do rozsáhlého rodu, čítajícího asi 550 druhů, které se nejčastěji vyskytují v mírném a subtropickém pásu. Rostlinu lze spatřit kolem cest, na náspech, stráních i smetištích. Jeho hledání může být obtížnější kvůli mnohem častěji se vyskytujícímu se pelyňku černobýlu, kterému je velice podobný.
Podle legendy se latinský název Artemisia zrodil díky řecké bohyně Artemis, na jejíž počest se pořádaly jarní slavnosti spojené s konzumací pelyňku. Absinthium v překladu znamená to, co se nedá pít. A skutečně je jeho chuť velmi specifická.
Pelyněk se někdy i přes zvláštní chuť používá v kuchyni. Do pokrmů se přidávají jeden až dva lístky, které jídlům dodávají originální chuť. Hodí se především k některým druhům masa (uzenému masu, kachně, huse i skopovému). Používá se také jako dochucovadlo nápojů, například vermutu a fernetu. Je též základní složkou absintu, při jehož výrobě se rozdrcené bylinky destilují ve vysokoprocentním alkoholu. Mimochodem původní receptura zahrnovala kromě pelyňku ještě anýz, meduňku, yzop a fenykl.
Kouř ze spálené natě a olej z pelyňku vetřený do pokožky odhání komáry a větvička zabalená do šatů chrání oblečení před moly. Pelyněk se dlouhou dobu také dával do kolébek, aby děti pevně spaly a zůstaly ušetřeny negativní energie.
Ovšem hlavní oblastí použití pelyňku je především zdraví. Bylina se hojně užívala již v medicíně starověkého Egypta, což dokazují dochované záznamy z období cca 1550 př. n. l. Používala se na trávicí obtíže, ale i parazity. Její výtažky se též užívaly v Řecku a Římě. V čínském lidovém léčitelství byla známá již před 2000 lety. Zmínky o ní najdeme dokonce v bibli. Známá Hildegard von Bingen bylinu velmi doporučovala a říkala o ní, že to je „mistr nad mistry, jenž si poradí s každou únavou a vyčerpáním.“ Pelyňkový čaj se doporučoval při zkaženém a otráveném žaludku, zvracení, zánětech, nechutenství, při poruchách tvorby žaludeční kyseliny, při nemocech jater, žlučníku a dvanácterníku. Využíval se i při křečích trávicí soustavy způsobených nadměrnou plynatostí.
Účinky
- Hořkost byliny nám již napovídá, že bude velmi účinná na trávicí obtíže. A vskutku se užívá na podporu zažívání a sekrece šťáv. Pozitivně ovlivňuje činnost žlučníku a jater, využívá se na křeče, bolesti břicha, nadýmání. Zvyšuje chuť k jídlu.
Jedna z německých studií se zabývala vlivem pelyňku na Crohnovu chorobu a dospěla k závěru, že zmírňuje symptomy této nemoci a zároveň zlepšuje kvalitu života.
- Některé výzkumy poukázaly na to, že bylina bojuje proti bakteriím, plísním a parazitům – Salmonella, E. coli a dalším.
- Využívá se při zánětech, chřipce a prochladnutí.
- Doporučuje se při premenstruačních potížích a bolestech.
- Pelyněk podporuje ochranné mechanismy těla vůči působení škodlivin a volných radikálů.
- Obsahuje speciální látky, které uvolňují svaly a nervy, takže je to dobrý nástroj na úzkost, stres a podporu dobrého spánku.
Extrakt z rostliny zvaný artemisinin se ukázal jako účinný lék na malárii. Za objev této nové léčby malárie získala v roce 2015 lékárnice Zde Youyou Nobelovu cenu za medicínu.
Nejnovější studie, která byla uvedena v magazínu Life Sciences píše, že léčivá složka této bylinky dokáže zničit v kombinaci se železem, až devadesát osm procent rakovinných buněk, aniž napadla ty zdravé! Tento poznatek má prý v budoucnu kompletně změnit léčitelské postupy při zákeřné nemoci.
Úryvek z Českého herbáře z kapitoly Pelyněk z roku 1899:
Pelyněk všech druhů vůbec užívá se proti padoucnici, zvláště u dětí a dívek dospívajících; též u žen, kdy přestává čmýra; proti šlemu při katarrhu, též v žaludku, trpí-li zažívání. Dává se ve způsobě prášku 2krát denně.
Údy slabé sílí, natíráme-li je pelyňkem, heřmánkem a šalvějí ve víně vařenými. Dětem, jimž rostou zuby, dává se thé — odvar pelyňku. Obkladky, lázně pelyňkové účinkují dobře při dně a hostci.
Nežádoucí účinky
Bylina není vhodná pro dlouhodobou léčbu a nedoporučujeme ani její větší dávky. Do směsí se pro svou výraznou účinnost a nepříjemnou chuť přidává pouze v malých objemech, obvykle nepřevyšujících 5 až 10%. Bylinu by neměly užívat těhotné a kojící ženy.
Někteří léčitelé příliš nedoporučují aplikaci pelyňku vnitřně, a to kvůli látce jménem thujon, která může při vysokých dávkách a dlouhodobém užívání způsobit otravu. Pravdou však je, že onen obávaný thujon se ve vodním nálevu téměř neuvolňuje, umírněné pití pelyňkového čaje je proto bez nebezpečí. Negativní účinky thujonu se mohou projevit až při vysokých dávkách, což v případě vodního nálevu nehrozí.
Formy užívání
Běžně užívanou formou je nálev. Zároveň je velmi vhodnou formou tinktura, jelikož některé účinné látky rostliny se velice obtížně vyluhovávají ve vodě. Existuje též pelyňkové víno.
Recept na čaj z pelyňku: 1 čajovou lžičku byliny zalijeme 250 ml vody a 10 min. necháme spařit. Doporučuje se pít 3 šálky denně po jídle.
Recept na tinkturu: Hrst pelyňkové natě zalijeme 45% lihem a necháme 14 dní macerovat v teple. Občas protřepáváme a po uplynutí doby přefiltrujeme.
Recept na pelyňkové víno: 1 polévkovou lžíci pelyňku, levandule, majoránky, máty, rozmarýnu a šalvěje zalijeme 1 litrem bílého vína a necháme 8 dnů v teple a temnu stát. Poté přefiltrujeme a užíváme 3 krát denně 2 čajové lžičky, před jídlem, nejdéle však 1 měsíc.
Zdroje: Herbář léčivých rostlin, 3. díl, Jiří Janča, Josef A. Zentrich,
bylinkyprovsechny.cz, ncbi.nlm.nih.gov
Zmíněné produkty:
