Lnice účinky

Lnice květel (Linaria vulgaris) patří do kategorie nedoceněných bylin, které se považují za nepotřebný plevel.

Jedná se o trvalku s přímou, kulatou, lysou lodyhou, vysokou asi půl metru. Má střídavé, čárkovité listy. Žluté květy jsou v jícnu oranžově zabarvené a vytvářejí hustý konečný hrozen. Plodem je vejčitá, dvoupouzdrá, vícesemenná tobolka.

Nejčastěji narazíme podél cest, na loukách, polích. Její název je opravdu odvozen od latinského slova „linum“ neboli len, jelikož se její listy této rostlině podobají. V kombinaci s mlékem se dříve užívala jako repelent.

O použití lnice se lze dočíst již ve starověkých spisech bylinářů. V lidových pověrách se jí připisovaly až magické účinky a sloužila proti „očarování“.

Nyní se převážně používá v homeopatii a přírodní medicíně. Pro tyto účely se sbírá kvetoucí nať (Herba linariae), a to nejlépe od června do srpna, brzy ráno do 9 hodin. Lnice obsahuje hořké flavonoidové glykosidy, organické kyseliny, třísloviny, sacharidy, fytosteroly, minerální soli, pektiny a další významné látky.

Účinky

• Bylina podporuje přirozené obranné mechanismy organismu.
• Přispívá k normální funkci ledvin, prostaty a močových cest.
• Podporuje funkci dýchacích cest.
• Přispívá k normálnímu stavu sliznic žaludku a dvanácterníku. Podporuje vylučování žluče a normální pH žaludku. Přispívá k normální funkci jater. Pozor: má jemné projímavé účinky.
• Podporuje pevnost cév.
• Zevně se používá v oblasti bérce, žil konečníku (nejlépe mast viz níže), podporuje normální stav pokožky a cévek na stehnech, ke gynekologickým výplachům.
• Obklady z odvaru se přikládají v oblasti spojivek nebo oční rohovky (spolu se světlíkem a heřmánkem).
• Zevně se též užívá na omývání různých nečistot v obličeji.

Nežádoucí účinky

Při užívání je nutné dodržovat doporučené dávkování. Při předávkování se může objevit nevolnost. Pozor má projímavé účinky. Bylinu neužíváme dlouhodobě. Opatrnost je nutná během těhotenství, kojení, při užívání léků.

Formy

Lnice patří k bylinkám, které se nejlépe uplatňují v čajových směsích. Většinou se kvůli specifické chuti kombinuje s jinými rostlinami, ovšem lze ji užívat i samostatně např. ve formě klasicky připravovaného nálevu či tinktury.

Zevně ji nejčastěji aplikujeme ve formě obkladů, koupelí či jako mast.

Kašovitý obklad: 20 g byliny se svaří s 500 ml mléka a přikládá se na konkrétní místo.

Koupel: s přísadou odvaru (vaříme cca 5 min) ze dvou čajových lžiček byliny ve sklenici vody.

Z natě lnice se též vyrábí mast, kterou aplikujeme v oblasti konečníku. Mastí natíráme po sedací koupeli.

Žlučník směs:

Suroviny:

• nať lnice 5 dílů
• kořen čekanky 4 díly
• kořen pampelišky 4 díly
• nať máty 3 díly
• nať řepíku 3 díly
• nať ožanky 3 díly
• na prach roztlučené semeno ostropestřce

Příprava:

Dvě lžíce směsi spolu se lžičkou ostropestřcového semene vložíme do 500 ml vody, přivedeme k varu, asi minutu povaříme a necháme 15 minut přikryté vylouhovat. Čaj přecedíme a pijeme ho teplý 3x denně po třetině množství, 20-25 minut před jídlem.

Na základě nařízení Evropského unie č. 1924/2006 nemůžeme u bylinek uvádět nemoci či symptomy.

Zdroje: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 3., bylinkyprovsechny.cz, Botanika Borec