Třezalka účinky

Z vytrvalého oddenku vyhání třezalka tečková (Hypericum perforatum) tuhou, přímou, oblou, po stranách lehce zmáčknutou lodyhu, která je porostlá vstřícnými, vejčitými, prosvítavě tečkovanými lístky. Z úžlabí listů vyrůstají obyčejně listnaté větvičky. Květy jsou sestaveny v bohaté laty, složené z vidlanů a troubelů. Jsou jasně žluté, s obrovským počtem tyčinek. Na korunních plátcích jsou černé žlázky, obsahující červené barvivo hypericin. Tečky na lístcích obsahují olej. Plodem je třípouzdrá tobolka, s četnými semínky.

Na třezalku nejčastěji narazíme na slunných stráních, lukách, pastvinách a lesních pasekách, od nížin až po hory. Bylinu lze použít jako velmi dobrý indikátor znečištění ovzduší, které se na rostlině projeví jako nekrózy listů.

Samotný název byliny pochází od staroslověnského slova „trjezati“ neboli rozdrásat, rozpíchat, což se zrodilo kvůli listům třezalky, které vypadají jako rozpíchané. Anglický název a lidová přezdívka rostliny vznikly kvůli tomu, že se charakteristické žluté květy třezalky objevují kolem 24. června, tedy svátku svatého Jana.

Rostlina byla známá již od nepaměti. Ve starověku se tradovalo, že dokáže ochránit před zlými duchy a černou magií. Lidé věřili, že přináší štěstí, a proto se přidávala do první koupele novorozeňat, aby je uchránila před uhranutím. Považovala se i za symbol lásky. Děvčata ji trhala o půlnoci na svátek svatého Jana. Když rostlinka rozkvetla, měla dívka jistotu, že se do roka vdá. Obsažené červené barvivo bylo v dobách Keltů považováno za krev boha slunce Belena, v křesťanské době zase za krev Jana Křtitele či Krista.

V rostlině jsou dále obsaženy třísloviny, glykosidy, silice, pryskyřice, organické kyseliny, provitamin A, vitamín C a další látky. V Hippokratových spisech nalezneme záznamy o využití květů rostliny v rámci terapie.

Nejčastěji se sbírá kvetoucí nať (Herba hyperici), a to po rozkvětu hned ráno, když sejde rosa.

Účinky

Třezalce se často přezdívá „arnika pro nervy“. Podporuje zdraví nervů (CNS, PNS). Přispívá k uklidnění, kvalitnímu spánku, dobré náladě (1, 2).
Využívá se jako podpora při rehabilitaci. Nejčastěji se volí kombinace pitné kúry s obklady a masáží třezalkovým olejem.
Přispívá ke správné funkci ženských orgánů, komfortu v průběhu menstruačního cyklu a menopauzy (3). Podporuje hormonální rovnováhu.
Rostlina přispívá k normálnímu stavu pokožky.
Třezalka podporuje metabolismus.
Přispívá k normálnímu trávení, peristaltice střev. Pozor – bylina není vhodná při zácpě.
Janův olej se zevně využívá i na klouby, kosti, svaly.
Masáž olejem je vhodný i v průběhu těhotenství.
Existují spekulace o dalších možných účincích (4, 5).

Nežádoucí účinky

Při dodržování doporučovaných dávek nebyly zaznamenány vedlejší účinky. Není však vhodná pro dlouhodobé podávání. Obvykle se tedy po 3-4 týdnech zařazuje týdenní pauza. Dle potřeby cyklus opakujeme.

Z nežádoucích účinku je třeba uvést především přecitlivělost na UV záření u citlivých jedinců. Bylina není vhodná v případě zácpy. Při překročení doporučených dávek, se může objevit zácpa, nevolnost, zvýšené pocení či únava.

Vnitřní užívání je nutné konzultovat s lékařem v průběhu těhotenství, kojení, též při užívání léků. Bylina se nepodává malým dětem.

Formy

Obvyklou užívanou formou je tradičně připravovaný nálev podávaný v menších dávkách, obyčejně po 125 ml, 2-3x denně. Můžeme ji podávat samostatně, nebo s jinými bylinkami, přičemž oblíbenou kombinací bývá dobromysl či vrbka úzkolistá. Vhodnou formou je též tinktura či lihovodný roztok.

Nálev: 1 lžička se zalije 250 ml vody a necháme několik minut louhovat. Poté přecedíme.

Využívá se též bílý vinný odvar, podávaný po polévkové lžíci (2-3x denně).

Recept: 30 gramů květů třezalky dáme do láhve dobrého bílého vína a necháme čtrnáct dnů macerovat. Pak jemně přefiltrujeme a uskladníme v láhvích v chladu a temnu.

Macerací květů v kvalitním olivovém nebo slunečnicovém oleji získáme hodnotný masážní, případně i vnitřně použitelný jasně červený olej.

Zmíněné produkty:

Na základě nařízení Evropského unie č. 1924/2006 nemůžeme u bylinek uvádět nemoci či symptomy.

Zdroje: Herbář léčivých rostlin, 5. díl, Jiří Janča, Josef A. Zentrich, Zdraví z boží lékárny, Marie Treben, bylinkyprovsechny.cz