Kosatec a jeho účinky
Kosatec německý (Iris germanica) se výhradně pěstuje a při sběru nesmí být zaměněn za jiné volně rostoucí druhy kosatce.
Již ve starověkém Římě se kosatcem ochucovali nápoje, dnes se používá při výrobě aperitivů, likérů a dalších alkoholických nápojů. Je součástí Martini, holandského džinu či francouzských cukrovinek Lajaunie.
V době, kdy ještě neexistovala zubní pasta ani zubní kartáček, byly oddenky kosatce využívány jako žvýkací hmota jak pro dospělé, tak i pro miminka. Nakrájen na tenké plátky byl podáván dětem při prořezávání zubů.
Kořen obsahuje látku, která – pokud se kořen suší delší dobu – vytváří vůni podobnou fialce. Některé druhy se tedy používaly v luxusních parfémech. Dnes je používán v parfémovém průmyslu jako esenciální olej či fixační látka pro jiné vůně.
Květy se také používaly jako barvivo, ve směsi se solemi síry tvoří žlutou barvu. Kořeny pak produkují černou barvu, která sloužila jako inkoust. Rostlina se dodnes využívá k přípravě voňavých sáčků či potpourri.
Legenda říká, že francký král Chlodvik (481 – 511) uprostřed rozhodující bitvy vzýval Boha a po vítězné bitvě se obrátil ke křesťanství. Na počest si vybral žlutý kosatec (Iris pseudacorus) jako symbol Panny Marie za svůj znak. Tento královský znak vydržel až do moderní doby, i když se mezitím změnil na bílou lilii, ovšem legenda přesto přežívá.
V Evropě a Severní Americe se kosatce po staletí používaly v medicíně. Využíval se na trávicí, kožní a dýchací problémy.
Účinky
- Bylina podporuje vykašlávání a současně chrání zanícené sliznice. Je velmi vhodná při kataru horních cest dýchacích.
- Má i mírně projímavý účinek, stejně jako mírné účinky močopudné a žlučopudné.
Kosatec byl mistrovskou drogou bylináře Erwina Wojnara. Ten proslul zejména způsobem léčby neuralgií, bolestí v oblasti periferních nervů. Wojnar v těchto případech nařizoval připravit směs ze stejných dílů oddenku kosatce, nati dobromysli, nati meduňky, květu levandule, kořene kozlíku, nati třezalky a kořene andělíky.
Podával se čaj z jedné polévkové lžíce, spařené 0,25 litru vroucí vody. Čaj se pak nechal 10 až 15 minut vyluhovat, zcedil se a pil ráno a večer. V těžších případech se popíjel i přes den, pokud možno na lačný žaludek.
Formy
Nejčastěji se z rostliny využívá loupaný oddenek (Radix iridis, rhizoma iridis), který můžeme podávat i samostatně, avšak pro efektivnější výsledek jej nejlépe kombinujeme do směsí s jinými bylinami; jinak působí velmi mírně, avšak spolehlivě. Výtečně se doplňuje s květem divizny, listem jitrocele, natí yzopu, natí bazalky a kořenem proskurníku.
Nežádoucí účinky
Nežádoucí účinky se při užívání doporučených dávek nevyskytují. Oddenky v čerstvém stavu mohou způsobit střevní potíže a poruchy, takže se doporučuje užívat sušené byliny.
Zdroje: HERBÁŘ LÉČIVÝCH ROSTLIN 2. DÍL Jiří Janča Josef A. Zentrich, bylinkyprovsechny.cz
Zmíněné produkty:
