Kurkuma – účinky
První zmínky o kurkumě nalézáme již ve Védách, tedy knize moudrosti staré nejméně 10 000 let. V Evropě si získává oblibu o hodně později, zmiňuje se o ní i Marco Polo: „Našel jsem bylinu, která má všechny kvality šafránu, ale je to kořen.“
Dnes se užívá nejen v léčitelství a farmacii, ale i v potravinářském odvětví a kosmetice. Neustále se provádějí nové výzkumy za účelem poodhalit tajemnou clonu, která ukrývá tajemství této zajímavé rostliny. Samotný název byliny, který se překládá jako „Zlatá bohyně“ či „Božský dar,“ nasvědčuje, že máme ještě vše před sebou!
Kurkuma neboli indický šafrán je vlastně sušený oddenek (Radix curcumae) kukumovníku dlouhého (Curcuma longa), který pochází z jihovýchodní Asie, Laosu a Thajska, dnes se však již pěstuje i v jiných oblastech. Za největšího producenta kurkumy se považuje Indie, přičemž do České republiky se výhradně dováží.
Rostlina obsahuje žluté barvivo kurkumin, který pravděpodobně stojí za většinou pozitivních účinků tohoto koření, přičemž v kombinaci s černým pepřem je mnohem silnější. Dále v ní nalezneme sacharidy, proteiny, některé minerály a vitamíny, esenciální oleje a další.
Již před dávnou dobou lidé objevili schopnost kurkumy konzervovat pokrmy, dávat jim nádhernou žlutou barvu i zajímavou chuť, která je mírně nahořklá a není příliš pálivá. Koření je tedy vhodné i pro ty, kteří nemají rádi chilli, nebo jiné příliš aromatické byliny. Hodně si ji oblíbili hlavně v Indii a dalších koutech Asie. Díky kurkumě se též zvyšuje trvanlivost připravených jídel. Pro svoje vlastnosti je bohatě využívána nejen v indické, ale i v pákistánské, thajské, vietnamské, kambodžské nebo nepálské kuchyni. Pronikla také do perských a marockých jídel.
V Evropě byla známa minimálně od středověku, kdy se jí říkalo „indický šafrán“. V současné době je v Evropě kurkumin schválen jako potravinářské aditivum, tzv. éčko, a to jako barvivo pod kódem E 100. Používá se v potravinářském průmyslu ke žlutému obarvení například vanilkových pudingů a dezertů, zmrzlin, jogurtů, sýrů, hořčic, limonád nebo margarínů.
Zlatavé koření však mělo roli i v různých spirituálních a náboženských obřadech. Někteří si ji cenili pro její barvu, stejnou jako sluneční světlo a přisuzovali jí speciální ochranné vlastnosti. Lidé v jižní Indii dodnes nosí kolem krku kousek usušeného kořene kurkumy jako talisman, jenž je má chránit proti zlu a nemocem. Lidé ve starověké Indii věřili, že kurkuma obsahuje energii Matky Boží, pomáhá k udržení prosperity a čistí čakry (energetická centra v těle). Dodnes ji tamní obyvatelé používají při mnoha posvátných obřadech. Při svatbách si nevěsta se ženichem navzájem nanášejí na čelo pastu z kurkumy a santalového dřeva.
Koření se však využívá nejen pro chuťovou kvalitu, ale má své místo i medicíně některých států. Z hlediska ájurvédy má kurkuma všechny vlastnosti vyrovnané, tedy mírně zahřívá, čímž stabilizuje trávicí oheň. Jakožto kořenová rostlinka má zemnící, vyživující, ochlazující a zklidňující účinky a též přirozeně normalizuje v lidském těle vše, co souvisí s cirkulací, pohybem nejen fyzickým ale i tokem myšlenkových procesů. Používá se i při nachlazení a kožních potížích.
Účinky
Kurkuma se používá pro podporu jaterní činnosti, pozitivně ovlivňuje žlučník a žlučové cesty. Zvyšuje tvorbu žluči, usnadňuje její vydělování do střev, tlumí záněty v této oblasti vzniklé i křečové bolesti, které je doprovázejí. Proto je namístě její nasazování při žlučníkových kaméncích a při jaterních potížích souvisejících s tvorbou a odtokem žluči.- Kurkuma zlepšuje chuť k jídlu a trávení, přičemž působí jemně a nedráždivě. Často se proto doporučuje jako tzv. „dietní koření.“ Je také hlavní složkou koření curry. Dnes se již spekuluje o možném použití kurkuminu v průběhu klasické léčby rakoviny tlustého střeva a prostaty.
Proti dyspeptickým potížím se doporučuje směs stejných dílů mletého puškvorce, kurkumy, kmínu a fenyklu. Podává se vždy po jídle, v dávce na špičku kulatého nože, a ihned zapíjíme vodou.
- Kurkumin má antioxidační a protizánětlivé účinky, podporuje přirozenou imunitu.
- Bylinka pozitivně ovlivňuje činnost srdce a cév.
- Mnohým kurkuma pomáhá zlepšovat náladu.
Jedna z klinických studií z roku 2014, která byla publikována v časopise Phytotherapy Research, potvrzuje zmírnění projevů deprese při pravidelném užívání kurkuminu. Dnes se již též polemizuje o možném využití kurkumy během klasické léčby Alzheimerovy choroby.
- Obličejová maska z kurkumy a mléka, medu nebo vody se řadí mezi ty nejúčinnější.
V Indii běžně spatříte žlutě natřené obličeje místních žen. Koření podporuje zdraví pokožky, hojení a působí protizánětlivě, takže se využívá i i na problematickou pleť. Zlepšuje barvu pleti a často se přidává do kosmetických přípravků.
Recept:
- 1 čajová lžička kurkumy
- 1-2 čajové lžičky mléka
- (1 čajová lžička medu)
Jednotlivé komponenty smícháme dohromady a naneseme na čistý obličej na dobu 10-20 min. Maska by se měla dělat ob den a spíše večer. Hned po smytí může být kůže načervenalá, jelikož kurkuma zvyšuje krevní cirkulaci, ovšem po krátké době tento efekt vyprchá. Při nanášení masky se doporučuje mít na rukou rukavice, aby se neobarvily nehty (případně lze poté použít citronovou šťávu pro jejich umytí).
Formy
Bylina se nejčastěji používá buď ve formě běžného koření do pokrmů či nápojů, nebo ji lze konzumovat samostatně ve formě prášku. Ten vzniká v procesu, kdy se kořen kurkumovníku několik hodin vaří, poté drtí a mele na prášek.
Průměrná jednotlivá dávka je přibližně na dvě špičky nože, podávaná třeba i několikrát denně. Jelikož je kurkumin rozpustný v tucích, lze koření konzumovat s olivovým či kokosovým olejem atd.
Účinky kurkumy se mnohonásobně zvyšují přidáním špetky černého pepře. Dalšími vhodnými doplňky kurkumy jsou pak – mletý puškvorec, kmín, fenykl, anýz nebo mleté semeno pískavice – řeckého sena, mletý kořen anděliky nebo omanu.
Nežádoucí účinky
Při dodržení doporučených dávek, nebyly zaznamenány žádné nežádoucí účinky. Ovšem při jejich překročení, se mohou u citlivějších osob objevit projevy intolerance (dávení apod.)
Kurkuma je kontraindikována u obstrukční žloutenky, vzniklé ucpáním žlučovodu, v akutní fázi jaterně-žlučníkových zánětů a při žlučníkovém empyému, kdy žlučník bývá zhnisaný.
Zdroje: Herbář léčivých rostlin, 6. díl, Jiří Janča, Josef A. Zentrich, ncbi.nlm.nih.gov
Zmíněné produkty:
