Konopice
Rod „konopice“ je rozsáhlý a jednotlivé taxony jsou značně proměnlivé. Před časem byl profesorem Josefem Dostálem rozdělen na dva rody, a to konopice a konopička. V lidovém léčitelství nejznámější sbíraná konopice obilní (Galeopsis segetum Necker) přešla do rodu konopička a stala se konopičkou bledožlutou (Dalanum segetum). Méně zkušení sběrači mohou tuto bylinu zaměnit za konopici polní (Galeopsis tetrahit L.), což lze z hlediska fytoterapie tolerovat, protože celý rod původní konopice má stejné nebo podobné obsahové látky a tím i působení.
Konopice je většinou jednoletá bylina, která obvykle kvete od června do začátku září. Nejedná se o příliš rozšířenou rostlinu, vyskytuje se na písčitých půdách a na suchých místech. Občas se také pěstuje. Předmětem sběru je kvetoucí nať (Herba galeopsidis).
Vlákna z rostliny se dříve též využívala při výrobě lan.
Účinky
- Podporuje správnou funkci dýchacích cest a plic. Podporuje normální stav sliznic. Ve Švýcarsku, Rakousku a Maďarsku bývá občas používána i v klasické medicíně. Často se kombinuje s plicníkem.
- Podporuje přirozenou detoxikaci organismu, správné hospodaření s vodou.
- Přispívá k podpoře krvetvorby. Často se kombinuje s natí zeměžluče, vachty nebo s natí či kořenem čekanky.
Směs (dle Jiřího Janči): nať konopice 100 g, sušená červená řepa 50 g, nať čekanky 50 g, nať zeměžluči 25 g, nať vachty trojlisté 25 g
- Bývá občas uplatňována i v gynekologii, přičemž se doporučuje jak vnitřní, tak i zevní použití např. ve formě koupelí a výplachu.
- Podporuje zdraví sleziny a imunitního systému.
- Podporuje přirozené regenerační procesy organismu.
Formy + nežádoucí účinky
Obvyklou formou je nálev (2-3 šálky denně), případně prášek.
Ačkoliv toxické účinky nebyly prokázány, tak i přesto je vhodné se držet rozumných dávek.
Na základě nařízení Evropského unie č. 1924/2006 nemůžeme u bylinek nemoci či symptomy.
Zdroje: Herbář léčivých rostlin, 2. díl, Jiří Janča, Josef A. Zentrich, bylinkyprovsechny.cz
Zmíněné produkty:
