Hořec účinky
Hořec žlutý (Gentiana lutea) se již po staletí využívá v přírodní medicíně, ájurvédě a tradiční čínské medicíně. Pro své mimořádné působení je také někdy nazýván ženšenem Evropy.
Rostlina si získala oblibu již v antických dobách. Antičtí lékaři Dioskurides a Galén z Pergamu považovali kořen hořce žlutého za jeden z nejsilnějších hořkých léků a přičítali mu velkou čisticí sílu. O bylině se zmiňují i staré bylinářské spisy, Hildegarda z Bingenu o ní píše: „Kdo horkost má v žaludku, ten nechť encián práškovaný v teplém vine často pije, (…) a jeho žaludek bude od horkosti očištěn.“ Bájný (ilyrský) král Gentium byl prý první, kdo odhalil účinky hořce, což připomíná i jeho dnešní latinský název.
Ten český zase napovídá, že rostlina obsahuje vysoké množství hořčin a řadí se mezi ty nejhořčejší tuzemské byliny. Některé z obsažených hořčin chutnají hořce i pro zředění 1:58 milionům. Rostlina se obvykle může dožívat až šedesáti let a původně se vyskytovala v Alpách, v Pyrenejích a na Balkánském poloostrově. V České republice byla v průběhu 20. století záměrně vysazována a dnes se přirozeně vyskytuje především v horských oblastech. Patří mezi chráněné rostliny, takže se pro potravinářské a farmaceutické účely musí záměrně pěstovat. Nejčastěji se z něj využívá kořen (Radix gentianae).
Hořec je dodnes přidáván do různých likérů a alkoholických nápojů. Jeden z nejznámějších nápojů se nazývá Moxie a svého času byl v Anglii snad ještě více populární než Coca Cola.
Účinky
- Hořkost byliny předurčuje i její hlavní terapeutické poslání – podporuje trávení. Začíná působit již v ústech, kde se vytváří více slin a trávicích fermentů, napomáhá správné funkci žaludku. Tlumí dyspeptické projevy při poruchách funkce žlučníku, jater a slinivky. Hořec je vhodný při zánětech žaludku a střev, nadýmání. Zmírňuje projevy nevolnosti. Podporuje chuť k jídlu a zlepšuje metabolismus (látkovou výměnu).
- Přispívá k čištění organismu, obzvláště v kombinaci s jinými bylinami např. pampeliškou.
- Využívá se jako obecné tonikum při rekonvalescenci po těžkých chorobách. Posiluje obranyschopnost.
- Podporuje krvetvorbu, vznik červených a bílých krvinek.
- Příznivě ovlivňuje funkce centrální nervové soustavy, doporučuje se na sezónní deprese (podzim, zima), únavu, přispívá k uklidnění při stresových situacích. Tradiční čínská medicína jej též využívá při bolestech hlavy.
- Používal se i na průchodnost dýchacích cest.
- Bylinu můžeme použít i zevně na nehojící se a zduřelé rány a někteří autoři hovoří i o protirevmatických účincích hořcových obkladů.
Formy
Velmi vhodnou formou je prášek, podávaný asi 20 minut před jídlem, na špičku kulatého nože. Vhodné je též podávání tinktury, tablet či bylinného balzámu. Hořec se též výborně hodí do bylinných směsí, kombinuje se například s omanem, puškvorcem, pelyňkem, řebříčkem, mátou, meduňkou a dalšími. Ve směsi by hořec neměl převyšovat podíl 15% objemových.
Při slabé funkci jater se doporučuje přelít jednu čajovou lžičku kořene hořce a jednu čajovou lžičku máty sklenicí vařící vody a nechat 10 minut vyluhovat. Přecedíme a pijeme před obědem a večeří jednu vinnou sklenku.
Oblibu si získalo i hořcové víno: 40 g drceného kořene se přelije 1 litrem bílého ryzlinku a maceruje se za občasného protřepání asi týden až 10 dnů. Poté přefiltrujeme, uchováme v chladnu a suchu a podáváme 50 ml, a to třikrát denně, před jídlem.
Kontraindikace a nežádoucí účinky
Při dodržování dávkování nejsou vedlejší účinky známy. Podávání byliny je kontraindikováno při krvácení ze zažívacího ústrojí a těžkých stavech. Nedoporučuje se užívat během těhotenství.
Zdroje: Herbář léčivých rostlin, 2. díl, Jiří Janča, Josef A. Zentrich, bylinkyprovsechny.cz
Zmíněné produkty:
