Vlaštovičník účinky
Vlaštovičník větší (Chelidonium majus) se nejčastěji považuje za plevel a vyskytuje se opravdu hojně. Narazíme na něj v příkopech, na rumištích a okrajích lesů, kolem lidských sídel apod. Má bohatě rozvětvenou lodyhu s drobnými, žlutými květy. Při poranění z něj vytéká oranžová tekutina.
Název je nejspíše odvozen od řeckého slova chelidon, což se překládá jako vlaštovky. Důvodem takového pojmenování bude nejspíše fakt, že rostlina začíná kvést právě v době, kdy se tito ptáci vracejí zpět, a uvadá, když odlétají pryč. Existuje však i jiná verze vysvětlující původ názvu. Ve středověku se rostlině přezdívalo „dar nebes“ neboli latinsky „coeli donum“.
Bylinu si hodně oblíbili mágové a alchymisté, kteří věřili v její nadpřirozenou moc a používali ji při různých rituálech. Lidé též věřili, že je ochrání před zlými silami.
V průběhu historie se hojně využívala při řešení zdravotních potíží. Doporučoval ji například řecký lékař Dioskurides a brněnský lékař Václav Štefan Čermák. Využíval ji především na játra, oči a čich. Proslulý léčitel Jiří Janča využíval homeopatickou tinkturu.
Dnes se považuje za mírně až středně toxickou bylinu a vnitřní užívání se nedoporučuje.
Po staletí se využívá pro podporu zdraví pokožky. Ve starých herbářích se zmiňuje aplikace v oblasti bérce a pro podporu přirozené regenerace pokožky.
Formy + Nežádoucí účinky
Nejčastěji se využívá ve formě masti či tinktury pro zevní aplikaci. Vhodný je též obklad či koupel.
Silnější odvar z čerstvého vlaštovičníku se používá ke koupelím při plísních nohou či vyrážkách. Doba koupele by měla být cca 10 až 15 minut. Obecně se doporučuje 1- 2krát denně, může se provádět opakovaně, dle potřeby.
Jelikož neexistuje dostatek vědeckých výzkumů ohledně této rostliny, tak se v dnešní době nedoporučuje pro vnitřní užívání kvůli možnému zhoršení funkce jater či zažívacím potížím. Šťáva z rostliny může způsobit podráždění očí. V případě zevního použití je vždy vhodné nejdříve provést test na alergii. Malé množství aplikujeme na kůži vnitřního zápěstí či loketní jamky, vyčkáme cca půl hodiny, zda se objeví nějaké reakce, která znamená alergii např. svědění, zarudnutí, vyrážku apod.
Na základě nařízení Evropského unie č. 1924/2006 nemůžeme u bylinek nemoci či symptomy.
Zdroje: Herbář léčivých rostlin, 5.díl, Jiří Janča, Josef A. Zentrich, Dionýz Dugas 500 nejlepších receptů lidové medicíny, Bylinky pro děti a maminky – 2, Magdaléna Staňková–Kröhnová, bylinkyprovsechny.cz
Zmíněné produkty:
