Oman pravý účinky
(Inula helenium)
Je to působivá, statná rostlina, která bývá ozdobou každé zahrady. Může dorůstat až do výšky více než 2 metrů a latinský název helios (slunce) odkazuje na její krásné žluté květy. Mimochodem ve volné přírodě rostou i jiné méně atraktivní druhy omanů, v praxi se však nevyužívají. Původní domovinou omanu je Evropa a Asie.
Oblibu si získal již od pradávna, zmínky o něm pocházejí například ze 4. století. Využíval se při přípravě některých jídel a nápojů, výrobě mýdel a zkrášlujících produktů a řešení zdravotních potíží. Byl oblíbenou rostlinou proslulého francouzského bylináře M. Messegué, který jej prohlašoval za „krále sliznic“ a užíval jej na všechny nemoci související se sliznicemi a dýcháním (tuberkulóze, černém kašli, chronickém kašli a astmatu), mimoto jej doporučoval i na všechny kožní potíže. Rostlině se též přisuzovaly magické účinky. Jednu dobu se věřilo, že podporuje posílit duševní síly a jasnozření, používal se při rituálech spojených s letním slunovratem.
Dodnes se využívá ve farmaceutickém, potravinářském a kosmetickém odvětví, čínské medicíně a samozřejmě lidovém léčitelství. Z rostliny se používá oddenek označovaný Radix (rhizoma) helenii anebo Radix (rhizoma) inulae, ale i enulae. Sbírá se na podzim druhého nebo třetího roku.
Účinky
- Oman patří mezi hořké byliny, což tedy již napovídá, že působí na trávicí trakt. Podporuje střevní činnost, zdraví jater, tvorbu a vylučování žluče, trávicích šťáv, tlumí nadýmání a uvolňuje křečovité bolesti. Používá se při žlučníkových kamenech. Doporučuje se na parazity.
- Podporuje látkovou výměnu.
- Mluví se o jeho antioxidačních účincích.
- Rostlina je mírně močopudná, využívá se při kamenech a písku v ledvinách.
- Oman se používá při potížích dýchacího ústrojí. Je vhodný při dráždění ke kašli, uvolňuje hleny. Má blahodárný vliv na sliznice dýchacího ústrojí, dezinfikuje. Využívá se též při příznacích senné rýmy.
- Postupně se vynořují první náznaky výzkumů, které se zabývají potenciálními účinky této byliny v rámci boje s nádory, konkrétně se například provádí zkoumání efektu na nádory mozku, slinivky, prsu, leukémie (1, 2, 3, 4).
- Na svědivou pokožku je dobrý obklad z omanu: Dvě polévkové lžíce nadrobeného kořene omanu necháme v šálku vody 5 minut mírně vařit a pak 10 minut vyluhovat. V odvaru namáčíme obklad, který přikládáme na postižená místa.
Formy
Obvyklou formou je čaj. Můžeme užívat i prášek z mletého kořene, obvykle na špičku kulatého nože.
Též lze bylinu užívat ve formě tzv. vína svatého Pavla: 70 g drceného (mletého) kořene macerujeme v 1 litru suššího bílého vína, například odrůdy nějakého ryzlinku. Po 10 dnech přecedíme a podáváme 3x denně 1 polévkovou lžíci. Překročení dávky ve většině případů vyvolá dávení.
Při dyspepsii spojené s tlakovými bolestmi a nadýmáním použijeme 50 g kořene omanu, 30 g kmínu a 20 g fenyklu. Vše pomeleme na prášek, který skladujeme v hermeticky uzavřeném, nejlépe tmavém obalu. Podáváme po jídle, vždy na špičku kulatého nože, můžeme zapít vodou.
Oman lze též užívat ve směsích. Nejznámější kombinace jsou s šalvějí, podbělem, proskurníkem, fenyklem, kmínem, semenem černuchy a kostivalem.
Nežádoucí účinky
V terapeutických dávkách se považuje podávání byliny za bezpečné, nejsou známy vážnější nežádoucí účinky. Nedoporučuje se užívat během těhotenství, kojení a dětem. Při užívání léků je vždy vhodné nejdříve konzultovat lékaře.
Zdroje: Herbář léčivých rostlin, 3. díl, Jiří Janča, Josef A. Zentrich, Dionýz Dugas, 500 nejlepších receptů lidové medicíny, bylinkyprovsechny.cz, healthline.com
Zmíněné produkty:
