Oman pravý účinky
(Inula helenium)
Je to působivá, statná rostlina, která bývá ozdobou každé zahrady. Může dorůstat až do výšky více než 2 metrů a latinský název helios (slunce) odkazuje na její krásné žluté květy. Mimochodem ve volné přírodě rostou i jiné méně atraktivní druhy omanů, v praxi se však nevyužívají. Původní domovinou omanu je Evropa a Asie.
Oblibu si získal již od pradávna, zmínky o něm pocházejí například ze 4. století. Využíval se při přípravě některých jídel a nápojů, výrobě mýdel a zkrášlujících produktů a pro podporu zdraví. Byl oblíbenou rostlinou proslulého francouzského bylináře M. Messegué, který jej prohlašoval za „krále sliznic“ a užíval jej na dýchací cesty, mimoto jej doporučoval i pro podporu zdraví pokožky. Rostlině se též přisuzovaly magické účinky. Jednu dobu se věřilo, že podporuje posílit duševní síly a jasnozření, používal se při rituálech spojených s letním slunovratem.
Dodnes se využívá ve farmaceutickém, potravinářském a kosmetickém odvětví, čínské medicíně a samozřejmě lidovém léčitelství. Z rostliny se používá oddenek označovaný Radix (rhizoma) helenii anebo Radix (rhizoma) inulae, ale i enulae. Sbírá se na podzim druhého nebo třetího roku.
Účinky
- Oman patří mezi hořké byliny, což tedy již napovídá, že podporuje funkci trávicího traktu, tvorbu žluče, trávicích šťáv. Přispívá ke zdraví jater, střev a žlučníku. Staré herbáře zmiňují, že se dříve využíval v případě nezvaných hostů.
- Podporuje látkovou výměnu.
- Mluví se o jeho antioxidačních účincích.
- Rostlina se využívá v urologické sféře.
- Oman se používá pro podporu dýchacího ústrojí, sliznic.
- Postupně se vynořují první náznaky výzkumů, které se zabývají dalšími možnými potenciálními účinky (1, 2, 3, 4).
Formy a nežádoucí účinky
Obvyklou formou je nálev či prášek z mletého kořene.
Víno svatého Pavla: 70 g drceného (mletého) kořene macerujeme v 1 litru suššího bílého vína, například odrůdy nějakého ryzlinku. Po 10 dnech přecedíme a podáváme 3x denně 1 polévkovou lžíci. Překročení dávky ve většině případů vyvolá dávení.
Větry: 50 g kořene omanu, 30 g kmínu a 20 g fenyklu. Vše pomeleme na prášek, který skladujeme v hermeticky uzavřeném, nejlépe tmavém obalu. Podáváme po jídle, vždy na špičku kulatého nože, můžeme zapít vodou.
Oman lze též užívat ve směsích. Nejznámější kombinace jsou s šalvějí, podbělem, proskurníkem, fenyklem, kmínem, semenem černuchy a kostivalem.
V obvyklých dávkách se považuje podávání byliny za bezpečné, nejsou známy vážnější nežádoucí účinky. Nedoporučuje se užívat během těhotenství, kojení a dětem. Při užívání léků je vždy vhodné nejdříve konzultovat lékaře.
Na základě nařízení Evropského unie č. 1924/2006 nemůžeme u bylinek nemoci či symptomy.
Zdroje: Herbář léčivých rostlin, 3. díl, Jiří Janča, Josef A. Zentrich, Dionýz Dugas, 500 nejlepších receptů lidové medicíny, bylinkyprovsechny.cz
Zmíněné produkty:
