Jehlice trnitá

Jehlice trnitá (Onosis spinosa) je polokeř, dorůstající výšky až půl metru. Lodyha je na bázi dřevnatá, přímá nebo vystoupavá, větvená, opatřená trny. Malé lístky jsou oválné, trojčetné, drobně zoubkované pilovité. Narůžovělé až červenofialové, zřídka bílé květy mají typické uspořádání motýlokvětých rostlin. Rostlina je žláznatě pýřitá, plodem jsou lusky. Kvete od června do září.

Nejčastěji se vyskytuje na suchých, slunných stráních. Dává přednost vápencovému podkladu. Z byliny se především využívá kořen (Radix ononidis), který sbíráme přednostně v říjnu nebo v listopadu, případně i na jaře v březnu nebo dubnu, nejlépe kolem čtrnácté hodiny. Má kořenitou, trpce nasládlou chuť a slabé aroma.

Mladé výhonky se přidávaly do salátů a jídel, jehlice se též konzervovala do zásob. Z rostliny se též vyráběla barviva. Dnes se využívá v lidovém léčitelství, homeopatii. Obsahuje flavonoidy, silice a další významné látky.

Účinky

• Jehlice se používá tehdy, kdy je nutné podpořit přirozenou detoxikaci organismu.
• Podporuje normální hladinu kyselinu močové.
• Přispívá k normální funkci kloubů, svalů.
• Podporuje zdraví a funkci močových cest a ledvin. Pozor: bylina má močopudný účinek.
• Využívá se pro podporu odvodnění.
• Podporuje látkovou výměnu, lymfatický systém a endokrinní žlázy.
• Podporuje zdraví žil konečníku.
• Přispívá k normálnímu průběhu menstruace, podporuje plodnost.

Nežádoucí účinky

Při podávání je nutné dodržovat doporučené dávkování. Dlouhodobé užívání není vhodné. Jehlice se nedoporučuje během těhotenství a kojení, nepodává se dětem. Opatrnost je též nutná při užívání léků.

Pozor: Bylina mírně zvyšuje krevní tlak.

Formy

Jehlice se nejčastěji přidává do směsí. Časté kombinace: libeček, petržel, celer, svízel, pýr, vřes. Občas se používá i samostatně, ovšem zde je obzvláště nutné dbát na přestávky v užívání.

Na základě nařízení Evropského unie č. 1924/2006 nemůžeme u bylinek uvádět nemoci či symptomy.

Zdroje: Herbář léčivých rostlin, 2. díl, Jiří Janča, Josef A. Zentrich