Chininovník (chinin účinky)
Chininovník lékařský (Cinchona officinalis) je stálezelený strom, jehož domovinou je horský deštný prales na svazích Kordiller. Rod chininovníků má téměř 40 druhů a ve světě se pěstuje pět hybridních druhů, zejména v jihovýchodní Asii a v Indii.
Ačkoliv některé zdroje připisují objev léčivých účinků Jezuitům, tak bylo prokázáno, že kůru chinovníku používali jihoameričtí Indiáni již v předkolumbovských dobách. Což by mohlo vysvětlit i zvláštní název, který nejspíše vznikl ze slov quina nebo quina-quina, což znamená „posvátná kůra“. Kůra se zejména používala při malárii a ke snižování horečky. Chinin byl až do poloviny osmnáctého století uznáván jako lék na asi na 25 různých nemocí a žádná expedice do tropických krajin se bez něj neobešla. V té době se kůra ze stromu vyvažovala zlatem.
Užívání chininu jako léku se zásadně rozšířilo až ve 20. letech 19. století, a to díky britským vojákům v Indii. Ti se snažili všemi možnými způsoby preventivně chránit před malárií a tento zázračný prášek byl jedním z nich. Jelikož byl však velice hořký, začali jej míchat s vodou a cukrem a nevědomky tak vlastně vytvořili první tonik.
Jezuité začali kůru chininu používat ve větším měřítku při léčbě malárie v první polovině 17. století. Dočteme se o tom v kronice svatého Augustina, kde jezuitský mnich Antonio de la Calaucha popisuje: „Roste zde strom, kterému říkají horečkový strom…jeho kůra se drtí na prášek…nápoj z ní léčí…dosahuje se zázračných výsledků.“ Mletá kůra byla v té době známa jako „jezuitský prášek“.
V minulosti byla chininová kůra vyvážena v obrovských množstvích do celého světa zejména z Peru, Bolívie a Ekvádoru. Nadměrná sklizeň související s velkou poptávkou vedla téměř k vyhubení divoce rostoucích stromů. Chinin byl z kůry poprvé izolován začátkem 19. století, jeho chemická struktura však byla odhalena až v roce 1951. V současnosti není hlavním zdrojem chininu chinovník lékařský, jak se obecně má za to, nýbrž blízce příbuzný druh Cinchona calisaya, jehož kůra obsahuje nejvyšší množství této látky. Druh pochází z východních svahů And v Peru a Bolívii. Obsah chininu a doprovodných alkaloidů (zejm. chinidin a cinchonidin) je u různých pěstovaných kultivarů tohoto druhu různý.
Chinin je používán i jako součást různých likérů a toniků. Obsah výskytu chininu v tonicích se pohybuje od 27,7 do 79,7 mg/l. Přidává se do vlasových a opalovacích olejů, šampónů, krémů, insekticidů. V gumárenském průmyslu se používá jako vulkanizační prostředek.
Účinky
- Kůra chinovníku (Cortex cinchonae) se užívá při malárii a podobných infekčních chorobách spojených se zimnicí, vysokou horečkou a silným pocením. Využívá se při horečce a bolestech.
- Od roku 1749, kdy se své výsledky výzkumu zveřejnil francouzský lékař Jean-Baptiste de Sénac, se chinin používá při arytmii a některých dalších problémech se srdcem. Díky tomu se občas nazývá „opiem srdce“.
- Chinová tinktura, podávaná ve skutečných minidávkách od 5 do 15 kapek denně, má v některých případech nečekaně příznivý vliv na cévy. Jejich stěny jsou pružnější a nezanášejí se tak silně usazeninami.
- Využívá se pro podporu zažívacích procesů, používá se při některých trávicích poruchách (dyspepsie, žlučníkové potíže).
- Slouží i jako nespecifický posilující prostředek, využívá se při autoimunitním onemocnění lupus erythematodes.
- Podle staroindické ájurvédy směs kůry chinovníku a kůry skořicové nebo jejich tinktur působí jako psychický balzám při rozrušení, zklamání apod. Tinktury mícháme v poměru 1 díl chinové na 2 díly skořicové a podáváme je v množství kolem 10 až 12 kapek, alespoň dvakrát denně.
- Chinin se vyskytuje zejména v přírodních kosmetických přípravcích, jako součást některých regeneračních krémů a šampónů, kde vyživuje vlasy a pomáhá tak zabraňovat jejich vypadávání.
Formy
Chinová kůra se připravuje formou 10 až 12% odvaru a podává se v dávce 3 až 4 polévkové lžíce denně. V některých oblastech je též možné najít tinkturu (tinctura chinae) či železité víno Maltoferrochin.
Kontraindikace
Bylina není vhodná pro dlouhodobé užívání a doporučené dávkování nesmí být překračováno! Rozhodně se nesmí užívat během těhotenství a kojení, je kontraindikována dětem. Při podávání byliny, ale i léků s obsahem chininu je třeba dbát zvýšené opatrnosti, aby u nemocného nevznikla přecitlivělost vůči chininu. Užívání byliny se doporučuje konzultovat s odborníkem.
Zdroje: Herbář léčivých rostlin, 2. díl, Jiří Janča, Josef A. Zentrich, casopisroots.cz, epochaplus.cz
Zmíněné produkty:
