Africká fialka pěstování

Africká fialka neboli přesněji Streptocarpus sect. Saintpaulia patří mezi oblíbené pokojovky. Paradoxně není blízce příbuzná opravdovým violkám (Viola), ačkoliv má velmi podobný vzhled.  Původní domovinou je Tanzanie a jihovýchodní část Keni. Některé druhy a poddruhy v této sekci patří mezi ohrožené (ve volné přírodě).

Rostlina se může dožívat až 50 let. Považuje se za symbol věrnosti, odvahy. Není toxická, takže se hodí i pro ty, kdo mají domácí mazlíčky.

Ačkoliv má pověst náročnější pokojové rostliny, tak při dodržení několika doporučení, bude prosperovat.

Popis

Může dorůstat do výšky 15 cm a šířky 30 cm. Dužnaté a chlupaté listy bývají oválné či kruhové. Pětilaločné květy rostou v hloučcích. Konkrétní barva záleží na kultivaru, ale v dnešní době se již kromě tradičně fialových a modrých vyskytují například žluté, bílé, červené a existují též rostliny s dvojitou barvou květů či mixem několika. Africká fialka kvete několikrát do roka.

Světlo a teplota

Má ráda dostatek světla, ale dáváme přednost tomu rozptýlenému. Chráníme před přímými slunečními paprsky. Nadbytek světla často může mít za následek světle zelené listy, naopak nedostatek – velmi tenké a tmavé. Květináč můžeme dát do blízkosti okna směrujícího na východ či sever.

Africká fialka je velmi háklivá na prudké teplotní změny. Pakliže se na ni například vylije studená voda, může změnit svou barvu. Snažíme se tedy zajistit, aby vnější teplota neklesla pod 15°C.

Nedostatek světla a tepla může vést k absenci květů.

Květináč nedáváme do blízkosti klimatizace, topení či krbu. Chráníme před průvanem, ale je nutné zajistit místnost s dobrou cirkulací vzduchu.

Zalévání a hnojení

Zaléváme pravidelně, ale až tehdy, kdy vrchní vrstva substrátu vyschne. Nadměrné zalévání patří k nejčastějším příčinám uhynutí, rostlina je náchylná na hnilobu kořenů. Africká fialka nesmí stát ve vodě – půda by měla být vlhká, nikoliv mokrá.

Listy nesnášejí kontakt s vodou a může se to projevit skvrnami. Vodu tedy nejlépe nalijeme do misky pod květináčem, případně opatrně použijeme konev. Prach vyčistíme například pomocí suché houbičky.

Dáváme přednost dešťové, filtrované či odstáté vodě. Rostlině vyhovuje vyšší vlhkost, ale nerosíme. Místo toho využijeme nádobu s vodou, kterou umístíme nedaleko květináče.

V průběhu vegetačního období můžeme občas přihnojovat, ale nepřeháníme to.

„Období klidu“

V případě dobrých vnějších podmínek rostlina nemusí absolvovat období klidu vůbec. Pro chladnější období roku je však typická teplotní a světelná změna, což se může odrazit na růstu (zpomalí se). Během této doby nehnojíme a dle potřeby odstraňujeme uvadlé květy a listy. Na jaře rostlina opět obnoví standardní tempo růstu.

Přesazování a množení

Jakmile to bude africká fialka vyžadovat (např. přeroste nádobu), tak ji přesadíme. Nejvhodnější dobou je obvykle brzké jaro. Vyžaduje lehký a dobře propustný substrát obohacený o organické látky.

Důležitá je jako obvykle spodní drenážní vrstva (např. štěrk, keramzit, perlit…), která zajistí odtok přebytečné vody. Nová nádoba by měla být jen o trochu větší.

Množení je velmi jednoduché, nejčastěji se množí listovými řízky, případně dělením trsu (spíše u starších rostlin). Africká fialka se může pěstovat i ze semen, ale je to velmi pracné.

Zdroje: thespruce.com, Wikipedie, gardenersworld.com